Minulé životy - reinkarnace a karma
Co to je reinkarnace? Jak pracuje karma?
Co to je minulý život? Jak nás může ovlivňovat? Jak se s tím dá pracovat?
Reinkarnace je učení, které předpokládá, že duše je věčná. Mnohokrát se rodíme a mnohokrát umíráme. Duše postupně sbírá různé zkušenosti, ze kterých se učí. Některé lekce se opakují tak dlouho, dokud nepochopíme. Opakovaně se potkáváme se svými blízkými, přáteli i nepřáteli, dokud nedospějeme ve vzájemné pohodě a vyrovnání. Nebe i peklo si děláme v životě sami. Očistec jsou opakující lekce a někdy v životě zažíváme to, co jsme druhým kdysi dělali.
Není to založené na trestu, ale na učení a vývoji k lepšímu bytí.
Učení o reinkarnaci bylo součástí všech starověkých náboženství, dokonce i prvotního křesťanství. Ještě Órigenés, jeden nejvzdělanějších ranných církevních teologů, ve 3. stol. n.l uznával to, že duše existuje dříve než tělo, prochází mnoha životy a nakonec dospěje do stavu dokonalosti.
Co tvrdil?
Duše existuje dřív než tělo. Duše může procházet různými stavy existence – různými dimenzemi, různými existencemi. Nakonec se vše vrátí do prvotního Zdroje. Všechno to připomíná současné pojetí reinkarnace.
A kdepak nám reinkarnace zmizela?
V roce 553 n.l. byla církví odmítnuta na Druhém konstantinopolském koncilu. Prostě se už nehodila do církevního pojetí nebe a pekla. Bohužel, během dějin a vývoje církve a mnoha dalších jejich směrů byly původní spisy měněny, různě zařazovány nebo vyjímány z Bible, podle toho, jak se to hodilo.
Podle církve člověk žije jednou. Pak následuje soud a poté peklo, očistec a nebo ráj. Je to velmi dobrý způsob, jak v člověku vyvolávat strach a hrozit věčným zatracením. Nic takového neexistuje.
Na tom je právě založen princip reinkarnace . Na šanci příště ty lekce lépe zvládnou a poznáním dobrého a zlého se vyvíjet.
Když duše dosáhne určitého poznání a vývoje, není už třeba, aby se dále inkarnovala zde na Zemi. Její vývoj pokračuje v dalších energetických úrovních.
Vše je založeno na principu Lásky a Světla. Procházíme mnoha životy, sbíráme zkušenosti právě proto, abychom dosáhli lásky, klidu, míru a moudrosti sami v sobě. Naše duše je nesmrtelná, spojená s Božstvím, ale občas ji nevnímáme a proto děláme chyby, nebo záměrně pro získání moudrosti procházíme těžkými zkušenostmi.
V těch těžkých zkušenostech je třeba nepropadnout zoufalství a nenávisti vůči sobě, druhým a životu, To jsou právě ty největší zkoušky, které každému do života přichází. Tady buď získáme moudrost a vděčnost za naše bytí anebo se propadáme do cyklu opakujících se lekcí.
Právě opakující se lekce, takzvaná karma, je cestou našeho vývoje.
Je třeba si uvědomit, že všechno si tak nějak volíme a vybíráme sami. Ano, sami…. I ty pro nás nejhorší zkušenosti… koho potkáme, co s ním prožijeme, co se nám stane, co uděláme druhým… V dobrém i ve zlém…
Nelze někoho odsuzovat. Všichni jsme byli vším. Králem i žebrákem, dobrým člověkem i zločincem.
Jak to vlastně funguje? Budeme předpokládat, že se člověk postupně učí a snaží se být lepší a lepší.
Začneme tím horším. Popíšu velmi zjednodušeně vývoj k lepšímu. Pod pojmem zlo si můžete představit cokoliv…..krádež, nevěru, ublížení, zlozvyk, apod.
Člověk je na temné straně, vědomě páchá zlo a ještě si to užívá. Pak přijdou životy, kdy sice páchá zlo, ale už s tím nějak vnitřně nesouhlasí, ale není schopen s tím nic moc udělat. V dalších životech je na něm pácháno zlo a on není schopen se tomu bránit. Dále prožívá životy, kdy zlo sice sám nepáchá, ale velmi silně odsuzuje a má potřebu druhé trestat zase jiným zlem. V dalších životech si člověk nastaví hranice, zlo sám nepáchá, ani netoleruje a ani s ním nebojuje. Postupně to prvotní zlo se od něho vzdaluje a je možné na něho nahlížet z nadhledu. To, co by zažíval sám na sobě, vnímá přes člena rodiny, souseda, známého nebo nastavení společnosti.
Proto bývá někdo okraden a někdo ne, někdo zažívá špatné vztahy a někdo ne, někdo může mít děti a někdo ne. Někdo dostane určitou nemoc a někdo ne. A můžete si to dále vztáhnout na cokoliv…
Nakonec se ho to prvotní zlo vůbec netýká a už se s ním nepotká v jakékoliv podobě.
Každý máme spoustu věcí na zpracování. A bohužel se vzájemně prolínají. To co je a čeho se to týká poznáme podle opakujících se lekcí v našem životě.
Vše, co jsme kdy zažili, třeba právě i v minulých životech se propisuje do energetických těl. Když umíráme, zaniká naše fyzické tělo, emocionální a mentální vrstva energie. Ale vzorce chování, otisky silných zkušeností a celkové nastavení bytosti si přenášíme dál. Do další inkarnace.
Co s tím? Dá se dnes tomu všemu nějak více pomoci. Co když se člověk snaží, snaží a pořad se nedaří. Může mi pomoci někdo další? Co se s tím vším dá v dnešní době dělat? Je to vůbec možné? Je to dovolené?
O tom všem se dočtete v dalším článku.